Dvousmyslné návrhy, nepřiměřené doteky, přímé nabídky na sex, e-maily se sexuálním obsahem či nevhodné vtipy. Sexuální obtěžování může mít různé podoby, ale všechny mají jeden společný znak. Jsou nevítané, a tedy ne oboustranné.
Každý člověk může mít hranice nastaveno trochu jinak. Za sexuální obtěžování můžeme označit takové chování, které je již druhému nepříjemné, bez ohledu na to, že ten, kdo ho činí, v něm vidí pouze „nevinný flirt“ či „přátelskost“.
Podle průzkumu Agentury EU pro základní práva (FRA) zažila někdy sexuální obtěžování téměř každá druhá žena na Slovensku ve věku od 15 let. V zaměstnaneckém kontextu s ním má zkušenost až 37 procent žen.
Ukazuje se také, že ne všechny se odhodlají ho nahlásit, případně nevědí, jak přesně mají postupovat.
Proč se obtěžování nenahlašuje
Nejčastější důvod, proč obtěžovaná osoba v takové situaci nekoná, je podle Veroniky Valkovičové, analytičky v oblasti rovnosti pohlaví z Institutu pro výzkum práce a rodiny, strach z negativních následků.
„Ty může pociťovat různě od jejích okolností. Může se bát, že přijde o místo, nebo že se k ní kolektiv či zaměstnavatel začnou chovat jinak,“ říká Valkovičová.
V případě, že obtěžující je její nadřízený nebo má vedoucí pozici ve firmě, namítat proti sexuálnímu obtěžování na pracovišti se může zdát nemožné. „Protože strach z následků, které může ten člověk vyvodit, je obrovský,“ doplňuje výzkumnice.
Ze starších dat, která poskytuje například reprezentativní výzkum Barbory Holubové z roku 2008, vyplývá, že častěji se takového chování dopouštějí spolupracovníci než nadřízení.
Přesto podmínky na některých pracovištích nejsou nastaveny tak, aby se ho obtěžované osoby odvážily nahlásit.
„Problémem je, když zaměstnavatel nemá přijaté politiky a kroky, jak sexuální obtěžování na pracovišti řešit, a tak si to raději mnoho žen, které ho zažily, nechá pro sebe. Dalším problémem je, že mnohé raději snášejí obtěžování a vnitřně se přesvědčují, že nejde o nic vážného, protože takové zprávy dostávají iz venku,“ vysvětluje analytik Institutu pro výzkum práce a rodiny, Andrej Kuruc.
Dodává, že když toxické pracovní prostředí přetrvává dlouhodobě a oběti stále někdo zpochybňuje, raději se přizpůsobí nebo samy odejdou.
Zákon chrání důstojnost i občanská práva
Na Slovensku sexuální obtěžování zakazuje antidiskriminační zákon.
Ten jej definuje jako chování sexuální povahy, jehož úmyslem nebo následkem může být narušení důstojnosti osoby.
Zároveň toto chování vytváří zastrašující, ponižující, zneucťující, nepřátelské nebo urážlivé prostředí.
„Podobně jako například domácí násilí i sexuální obtěžování bylo dlouho považováno za problém v soukromé sféře, do které by orgány veřejné moci neměly zasahovat,“ říká právnička Barbora Burajová.
To, že ho zakazuje zákon, je podle ní dobrým signálem, že takové chování je v rozporu se zájmem společnosti. „Současně lidem, kteří ho zažívají, vysílá důležitý signál, že společnost má zájem na jejich ochraně, mohou žádat o ochranu a podporu,“ vysvětluje.
Mimo oblasti podle antidiskriminačního zákona se mohou lidé dovolávat ochrany například tím, že oznámí přestupek a uvedou, že sexuálním obtěžováním došlo k ublížení na cti urážkou nebo vydáním na posměch.
„Sexuální obtěžování bylo dlouho považováno za problém v soukromé sféře, do které by orgány veřejné moci neměly zasahovat.“
BARBORA BURAJOVÁ, PRÁVNIČKA
Burajová upozorňuje, že sexuální obtěžování může být například součástí dlouhodobého pronásledování, což může vyústit v obavy o život a zdraví sebe či blízké osoby, a také podstatným způsobem zhoršit nebo omezit kvalitu života.
\“V tomto případě už půjde o trestný čin nebezpečného pronásledování, takzvaného stalkingu, a je možné se vůči němu chránit podáním trestního oznámení,\“ říká právnička.
Jak postupovat při sexuálním obtěžování
Možností je několik, tady jsou krok po kroku:
- Osobní intervence a ohrazení se
Bez ohledu na to, v jakém postavení je osoba vystavena sexuálnímu obtěžování vůči tomu, kdo ji obtěžuje, má nárok se bránit. \“V první řadě je důležité nepřijmout vnucovanou roli pasivního objektu, ale zaujmout aktivní pozici, proti obtěžování se ohradit, pojmenovat ho jako nežádoucí,\“ radí Burajová.
Dejte obtěžujícímu jasně najevo, že vám takové chování není po vůli, případně využijte pomoci jiných lidí, kteří byli jeho svědky.
Sbírejte důkazy (například obtěžující zprávy či e-maily, posílání nevyžádaných fotografií, zapisujte si nevhodné poznámky i jména svědků a podobně). Ze situace se neobviňujte, ale ani ji nezlehčujte.
- Stížnost zaměstnavateli
Pokud není osobní intervence možná nebo účinná, dalším krokem by mělo být využít své právo podat stížnost zaměstnavateli a dožadovat se nápravy situace.
„Stížnost lze podat například nadřízenému, případně personálnímu oddělení. Zaměstnavatelova povinnost dodržovat zásadu rovného zacházení spočívá iv tom, že před diskriminací poskytuje ochranu a sankcionuje ji. Pokud tak nekoná, porušuje antidiskriminační zákon,“ říká Burajová.
Zaměstnavatel je povinen na stížnost zaměstnance bez zbytečného odkladu odpovědět, provést nápravu, upustit od protiprávního jednání a odstranit jeho následky.
- Odbory a inspektorát práce
Oslovit můžete také odborovou organizaci, pokud taková u vašeho zaměstnavatele působí, a poradit se, jak postupovat, případně prostřednictvím ní komunikovat tento problém nadřízeným.
\“Proti případné nečinnosti zaměstnavatele nebo nedostatečně poskytnuté ochraně a nápravě je možné podat podnět na inspektorát práce,\“ dodává právnička. Jak nahlásit porušení antidiskriminačního zákona, si můžete prohlédnout na stránce inspektorátu v sekci podnětů a stížností.
- Žaloba u soudu
Pokud podání stížnosti nepřichází v úvahu (například pokud je obtěžujícím nadřízený) nebo zaměstnavatel neprovedl nápravu, osoba zažívající sexuální obtěžování má právo se domáhat soudní ochrany podáním žaloby. Může se jednat například o individuální pracovněprávní spor.
\“Žalobou se lze domáhat, aby ten, kdo nedodržel zásadu rovného zacházení, upustil od svého jednání, a pokud je to možné, napravil protiprávní stav nebo poskytl přiměřené zadostiučinění,\“ vysvětluje Burajová.
Platí v nich takzvané přenesené důkazní břemeno, kdy právě žalovaná strana má povinnost dokazovat, že k porušení zákona nedošlo. I žalující strana však podle slov Burajovej musí svůj návrh odůvodnit a přiložit důkazy, které prokazují uváděné skutečnosti.
V číslech
49 procent žen nad 15 let někdy zažilo sexuální obtěžování,
37 procent žen s ním má zkušenost v zaměstnaneckém kontextu,
nejčastěji jsou obtěžovateli spolupracovníci a kolegové na stejné statusové pozici, pouze v 10 procentech jde o nadřízené.
Zdroj: Holubová, FRA
Právnička dodává, že poškozená osoba může porušení svých práv řešit i mimosoudně prostřednictvím mediace.
Podle Valkovičové jsou podobné spory u soudu velmi komplexní a náročné.
„V případě antidiskriminačního zákona má Slovenské národní středisko pro lidská práva zkušenost, že ty soudy trvají i roky. Očekávat, že se někdo bude cítit tak silný, aby podstoupil tyto procesy, je opravdu optimistické. Neustále se k tomu vracet a mluvit o tom může být nově traumatizující a stresující,“ tvrdí Valkovičová.
- Další instituce a organizace
V případě, že ani jeden z výše pojmenovaných kroků není pro vás vhodný nebo nebyl účinný, můžete vyhledat bezplatnou právní pomoc ve Slovenském středisku pro lidská práva.
Obrátit se můžete i na veřejnou ochránkyni práv, ta však zkoumá jen podněty týkající se porušení základních práv a svobod orgány veřejné správy.
V případě, že jde o závažné formy obtěžování, můžete se obrátit i na policii, případně podat trestní oznámení, je-li při sexuálním obtěžování podezření ze spáchání trestných činů proti svobodě či lidské důstojnosti.
Poradit se můžete také se s odborníky a odbornicemi, kteří se věnují problematice diskriminace a sexuálního obtěžování. Učinit tak můžete například prostřednictvím stránky totojerovnost.eu, které poskytuje poradenství jednotlivcům i institucím.
